Galerie, kde lze najít dobré umění, Praha jistě potřebuje, zejména v oblastech, kde se předpokládá nejživější kulturní a společenský ruch. Vzniká-li nová adresa galerie na tak exponovaném místě, jakým je bezesporu Michalská ulice na Starém Městě, možnosti jejího zaměření mohou být velmi různorodé: od komerčního záměru, který otevírá dveře všemu, co z umění lze prodat, až po výběrový stánek pro určitý okruh, v němž se projeví vkus a preference galeristy nrbo vědomá dnaha mapovat nějaký úsek výtvarné scény.

Galerie Michalská bude nejspíše hledat cestu, která umožní vybrat ze soudobého českého i světového umění (výstavy se zde nebudou uzavírat žádnému geografickému rozměru) kvalitu, ale nerezignovat na potenciální obchodní úspěch. Jinými slovy: nabídnout umělcům přitažlivý prostor k výstavám a zájemcům o kvalitní umění námět k výběru.

První výstava je malou sondou do té oblasti pražské výtvarné scény, kterou lze charakterizovat jako oblast hodnot zralých a stálých. Zahrnuje tři osobnosti, které v určité časové toleranci lze zahrnout pod generační pojem „středního věku“, samozřejmě s vědomím jisté relativity. Tak se zde scházejí malíři Svatopluk Klimeš (1944), František Hodonský (1945 a keramička a sochařka Jana Křížová (1959), která, ač patří spíše k mladší střední generaci, umělecky dozrála vlastně o pár let dříve.

Umělec středního věku už nepochybně zná své přednosti a může srovnávat svou práci jak s uměním minulosti, tak se svými mladšími souputníky. V tom je jeho cesta snazší i obtížnější. Aby zůstal „uprostřed“ musí vlastně, stále v janusovském pohledu nazad i vpřed, postupovat dál. Kolekce recentních prací zúčastněných umělců to jistě dokazuje.

Anděla Horová / Text kurátorky v .pdf zde.