Jana Křížová > O mně > Autorské výstavy > SOCHY
SOCHY
V tvorbě Jany Křížové převládá harmonické uspořádání tvarů, v nichž je zaznamenán pohyb, čas nebo prostupování a prolínání. Jednotlivé prvky se vyvažují, míjejí, spojují i prorůstají.
Její představy se často vážou k určitému prostoru, který je ovlivňuje a s nímž tvoří celek. Naplňují ho, dávají mu nový smysl, přetínají ho a pomyslně rozdělují. Při její práci dochází ke spojení různých látek – dřeva, porcelánu, kovu nebo skla. Ty se citlivě doplňují a také spolu kontrastují. Jejich rozdílné vlastnosti dávají projevu napětí, vznikající mezi uzavřenými a otevřenými tvary, mezi hladkou plochou a rozbrázděným povrchem i mezi oblými a špičatými prvky. Střídá se tak lyrická jemnost s útočným pronikáním prostoru, zasněná básnivost s agresivní silou.
Autorčin výraz je podřízen řádu, který však nesvazuje a dovoluje svobodně rozvinout nápady, myšlenky a představy. Sochy i kresby mají přesný rytmus básní nebo hudebních vět. V jeho rámci se rozvíjejí melodie, jejichž souznění se občas přerušuje disharmonickými tóny, které je vlastně podporují, podtrhují a zdůrazňují. Obraz skutečnosti se soustřeďuje do jasných a zřetelných znaků, dovolujících proniknout do spodních vrstev našeho vědomí a nepřímo vyjádřit odkaz minulých generací, zapomenuté i věčně přetrvávající touhy, představy dávno zaniklých civilizací i dnešní rozporuplné doby.
Projev Jany Křížové směřuje k jednoduchosti a sdělnosti, k přesně vyjádřeným proporcím a přitom v něm zůstává prostor k volnému rozvíjení variací na motivy, které ji oslovují a neustále se vracejí. Do jejího díla se promítá cit pro navazování a chápání různých, třeba i nezvyklých, souvislostí mezi rozmanitými životními představami a myšlenkovými rovinami.
Jiří Machalický
Pohled na výstavu
Skutečnost
Rok vzniku : 1996 – 97
Rozměry : v. 3,90m, základnu o délce 1 m tvoří rovnoramenný trojúhelník
Materiál : lípa, jasan, olše, kov, konopná lana, halogenová světla
Osvětlení : sponzorsky firma Philips Lighting
Základnu tvoří kovový rovnoramenný trojúhelník o délce 1 m, nad jehož základnou stoupá pod sklonem úhlu cca 30 stupňů v pravidelně se opakujících tvarech pyramida tvořená z opracovaných dřevěných pater. Jednotlivá patra stoupají plynule do výšky téměř 4 metrů ke svému vrcholu.
Vzhledem ke zvolené technice (dáno tíhou dřeva) není pyramida tvořena jednotlivými stěnami, ale je vybudována systémem vzájemného provázání dřevěných kulatin v rozích. Tak vznikly mezery mezi jednotlivými patry, které umožňují průchod světlu a zároveň osvětlení okolí a dávají vyniknout plasticitě tvaru samotné pyramidy. Můžeme pozorovat nejen vnitřní prostor pyramidy, ale i světla a stíny v bezprostředním okolí pyramidy jako místo, které sama sebou vymezuje. Téma práce se světlem mě zajímá již delší dobu.
Nosnost hmoty zajišťuje jednoduchý a bezpečný systém konopných lan, jež v rozích vážou zužující se kulatiny a stoupají vzhůru. Hmota se tak rozkládá. V kovové základně jsou umístěna tři halogenová svítidla – reflektory, jež dostatečně osvětlují samotný vnitřek, ale i okolí. Reflektory jsou nastavitelné dle potřeby. Trojúhleník sám o sobě je v historii filozofie a symbolistiky často chápán jako geometrický symbol. V tomto případě jej však chápeme v obsahové rovině jako vyjádření tří metafyzických stavebních prvků života : 1. mysl – tělo- duch, 2. zrození – život – smrt a 3. minulost – přítomnost – budoucnost. Základna je tělem a vrchol je bodem duševního bohatství, místo mezi tím zaplňuje cesta životem a má tak dost prostoru pro proměny, jež život přináší. V době zrození máme před sebou všechny možnosti voleb životní cesty, a to symbolizuje široká základna, během cesty životem se možnosti volby zmenšují až máme před sebou jedinou volbu a tím je ukončení pouti – tedy onen magický bod přechodu. Bod ukončení životní cesty není však místem pasivním, ale poskytuje v duchovní sféře místo pro pohyb – je rozhraním prvků života, a to těla, jež přechází v duch a života, jež se mění ve smrt.
Vezmeme-li v úvahu další úhel pohledu, pak se celý život učíme, ať pasivně či aktivně, stále jsme součástí procesů vnímání, zapamatovávání, osvojujeme si dnes a denně nové zkušenosti.Stěny pyramidy tak vyjadřují postup člověka po stupních hierarchie učení a pochopení smyslu a významu života a podstatných aspektů v něm. Učením tak dosahujeme dokonalosti a maximem v tomto procesu učení tvoří vrchol pyramidy. Celý život učení se změní v jeden bod a sice v malý okamžik splynutí ducha s tělem.
Pyramida jako nejpůsobivější trojrozměrný symbol představuje také zemskou osu.