V roce 1980 vznikla studie ze sádry návrhu plastiky k závěrečným učňovským zkouškám, později realizovaná v Keramické huti ve Štěchovicích (výška 1m, materiál šamot).

V původní hrnčírně ve Štěchovicích byla jedna kasselská pec o objemu 16 m3 a druhá menší asi 10 m3. Malá pec byla vybourána a odstraněna před 2. světovou válkou, v jejím prostoru byl vykopán a pod podlahou zřízen sklep na skladování hlíny a glazur a postavena maličká muflová pec cca 50 litrů na vypalování nízkožárové barevné keramiky (teplota výpalu 950 až 1050°C). Zároveň byla provedena přístavba dílny (prodloužení o cca 10 m2), nová fasáda, okna, střecha do dnešního rozsahu.

Po druhé světové válce místo očekávaného dalšího rozvoje přišel únor 1948. Od roku 1950 byla na dílnu uvalena tzv. národní správa, chod dílny převzalo družstvo Jihotvar, později, od r. 1952 Ústředí uměleckých řemesel. V roce 1955 byla původní kasselská pec vybourána a na jejím místě postavena nová cca 11 m3, která stojí dodnes. V roce 1959 byla dílna definitivně znárodněna. Členové rodiny v dílně pracovali – pamatuji paní Davidovou, která v dílně hlavně glazovala.

V rámci restituce byla dílna rodině Davidů vrácena v r. 1991. Následně ji provozoval pan Václav David společně se svým synem Martinem až do roku 2007, kdy zde byla výroba ukončena a přesunuta o dům dál, do suterénu jeho rodinného domu, kde si zřídil atelier a začal pálit v elektrické peci. Později se k výpalu v peci na dříví vrátil.