Jana Křížová > Práce s hedvábím
Práce s hedvábím
(Foto Natálie Ševčíková, Michael Plaček, Jana Feliz a archív autorky)
Úvod
Silk, soie, seta a další označení hedvábí lze plným právem označit za luxusní přírodní živočišné vlákno, které se vyrábí v mnoha hustotách a často se mísí s vlnou či bavlnou.
Druhy hedvábí blíže:
Hedvábí získáváme ze zámotků housenek dnes již uměle pěstovaného motýla bource morušového. Nejušlechtilejším druhem je hedvábí smotávané přímo z vnitřní části kokonů, tedy tzv. nekonečné vlákno, dlouhé asi 1000 m. Z vnější a dále ze silněji přilepené vnitřní vrstvy kokonu se získává šapové a buretové hedvábí. Jednotlivé druhy se liší strukturou a sílou tkaniny. Hmotnost se vyjadřuje gramáží v g/m2, což je počet nití, z nichž je utkán jeden milimetr hedvábné tkaniny. Má schopnost pojmout vlhkost v množství až do 30% vlastní váhy, aniž by bylo na dotyk vlhké.
Díky tomu se dobře barví a maluje se na něj. Špatně vodí teplo, proto má schopnost vyrovnávat výkyvy teplot – říkáme, že v létě chladí a v zimě hřeje. Je nejpevnější a zároveň nejpružnější textilní surovinou. Má třpytivý povrch díky odrazu světla od vláken, jejichž průřez není kulatý, ale trojúhelníkový. Druhů hedvábí je nepřeberné množství.
Je jasné, proč je považováno za klenot mezi látkami. Avšak má i stinné stánky-je-li vystavené dlouho na slunci, trochu bledne a díky své nasákavosti jsou na látce vidět mapy vsaku parfému.
Buret – tkanina s hrubším rustikálním nepravidelným povrchem, matná, z nestejnoměrných přízí, jež vytváří uzlíky v tkanině, vyrábí se z kokonů, z nichž se motýli již prokousali či jsou poškozené. Velmi příjemná na nošení.
Brokát – lesklá, hustá látka vysoké hmotnosti s žakárovým vzorem
Krep – tkanina se zrnitým nebo mechovým povrchem, pružná díky krepové vazbě, střídají se zákruty většího množství přízí
Krepdešín – jemná, splývavá tkanina nízké hmotnosti v plátnové vazbě s krepovým povrchem. Je pevný, má velkou trvanlivost, málo se mačká, výborně se s ním pracuje a dobře na něm vynikne barva
Krep satén – tkanina střední hmotnosti s jemným povrchem, je utkána v atlasové vazbě, má lesklý líc a matný rub. Je elegantnější než satén, hodí se na společenské oděvy, trochu klouže.
Krep žoržet – nízké až střední hmotnosti, jemná, průsvitná, v plátnové vazbě, s mírným leskem, dobře se nosí, ale je náchylná k vytržení vlákna
Dupion – nepravidelné, až hrubé hedvábí, vinuté z dvojitých kokonů, střední hmotnosti, charakteristické jsou nepravidelnosti v lesku a síle. Obsahují místy části původního kokonu, což není vada
Žakár – obecně tkaniny s velkoplošnými vzory (damašek, brokát). Mechanismus tkaní umožňuje vyrábět neomezené množství a velikost lehce plastických vzorů
Šifon – průsvitná, jemná tkanina v plátnové vazbě, velmi choulostivá
Mušelín – velmi jemná tkanina nízké hmotnosti, utkaná v plátěné vazbě z točené příze
Pongé, habotai – hustá, lehká, jemná a hladká a neprůhledná tkanina nízké hmotnosti v plátěné vazbě. Dost se mačká, ale je velmi vhodné na malování a barvení, jeho jemnost a relativní pevnost vyhovuje kreativním technikám
Samet – měkká tkanina střední hmotnosti a hustým, krátkým vlasem, z rubu hladká
Šantung – tkanina malé hmotnosti nestejnoměrného plastického povrchu z režného hedvábí, z šapových (odpadních) přízí
Taft – tkanina tuhá střední hmotnosti v plátnové vazbě s hustou osnovou a jemným příčným rypsovým žebrováním. Má kovový lesk a krásnou strukturu a při pohybu šustí. Často v kombinaci se lnem, a to je velmi luxusní materiál, má velké množství obměn
Tussah – divoké hedvábí neboli plané, vytvořené ze zámotků volně žijícího bource, je hrubší a má skleněný povrch, je rovněž velmi pevné
Twil – měkká tkanina střední hmotnosti, oboulícní v keprové vazbě
Tyl – jemná tkanina vzhledu sítě nebo závoje z šestihranných oček, vzniklých vplétáním útkových nití do osnovy
Pro umělecké zpracování používám především pongé, habotai, krepdešín aj.
Barvení hedvábí
Barvení hedvábí pomocí cibule
Nastřádáme obyčejné kvalitní (ne plesnivé) slupky z cibule, dáme je do hrnce a přidáme dost vody, aby byly slupky ponořené, chvíli je povaříme, aby nasákly a uspořádaly se. Následně vložíme látku k barvení, v tomto případě jsme barvili habotai o délce 6 m, při vaření vody musíme cibuli míchat, stoupá totiž nahoru a dbáme na to, aby byla látka stále ponořená. Proces trvá skoro 2 hodiny. Výsledkem je rezavo-hnědý odstín, záleží na druhu cibule a intenzitě varu.
Barvení hedvábí pomocí avokáda
Avokádové pecky, nejlépe rozpůlené, a ev. kousky tuhé slupky použijeme pro ekologické barvení. Proces je o trochu jednodušší než u cibule, protože pecky klesají ke dnu a jsou více uspořádány v nádobě. Přesto je třeba i je míchat v procesu varu a to min. hodinu a půl. Avokádo barví látku na broskvově růžovou.
Serti technika neboli konturování pomocí gutty

Konturování pomocí gutty je považované za nejstarší tradiční techniku malování na hedvábí. Hustou gumovou substancí (tzv. guttou) se nakreslí kontury a konturované plochy se barví. První speciální barvy na hedvábí fixované teplem (Super Tinfix) se objevily ve Francii v 60. letech 20. století a dnes jich existuje nepřeberné množství. Existují gutty, které jsou vyprat vodou a nezbyde po nich nic než naznačená linka, další jsou perleťové, bílé, černé aj.


Postup práce s guttou na šále pro Karlu
Je třeba zvolit vhodný formát hedvábí typ tkaniny, záleží na dalším zamýšleném použití. Velký důraz klademe na napnutí látky, já osobně ji přepínám třeba dvakrát, než jsem opravdu s pnutím spokojená. Od toho se totiž odvíjí způsob další práce. Já osobně se často inspiruji konkrétními motivy z přírody, zde podzimními červenými jeřabinami. Udělala jsem si několik značek pro orientaci v malbě gutou, aby se mi neztratila perspektiva kresby. Připravila jsem si i samotnou maketu kresby, je to jednodušší – záleží, jak zdatný jste kreslíř. V každém případě je dobře mít dostatek prostoru, já osobně maluji a pracuji s hedvábím převážně venku na zahradě na velkém stole.
Malování hedvábného topu krok za krokem
Pokud připravuji více barevný např. top, dělám si detailní vzorníky barev na hedvábí. Zde jsem chtěla namalovat top do modra, takže jsem si udělala vzorníky modrých barev pro jednoduchý přehled, co mám k dispozici a co je třeba dokoupit. Vzorníky jsou na normálním tvrdším kartonu, takže barvy nejsou v poměru 1:1 v reálu, ale hodně napoví a pokud je znáte z dřívější práce, tak je vzorník dostačující. Pak přichází na řadu napínání látky, o tom, že je třeba věnovat pečlivost, jsem psala již u šály pro Karlu. Tady je i pohled na plochu stolu k práci. Jak barvy, tak i gutty mají svůj vzorník, tady je vidět nabídka na trhu. Je tady dobře zdokumentován ne úplně rychlý postup práce s barvou, zkrátka to sice vypadá jednoduše, ale důležitá je pomalost a pečlivost nanášení barev. Co je důležité-na konci procesu je třeba stabilizace barev, vyprání a vymáchání, mně se osvědčil obyčejný octový roztok.
Práce s guttou chce pevnou ruku a maketu, práce s barvou je příjemným bonusem
Víceúrovňová malba pomocí gutty na šátku Roses
Zelenkavá barva připomínající trávu a květy růže – to byla inspirace pro tento šátek. Krásu hedvábí ještě více podtrhuje originální malba aplikací několika úrovňového použití transparentní gutty. Samotné malbě však předcházelo mnoho kreseb a studií růží. Zde jen malá ukázka:
Nejprve jsem namalovala základní obrysy růží vodou ředitelnou gutou, která se následně odstraní z hedvábí jemným přepráním. Vzniklé bílé linky jsem nesmírně opatrně znovu vybarvila barvami – dobře je to vidět na následujícím obrázkuv dolní části u růží. Vtip je v tom, že nesmíte minout tenkou čáru vzniklou původně gutou – následně by se barva rozpila a efekt by byl ztracen. Je to dost pracná metoda, ale dle mého stojí za to.
Šála s příběhem
Strávíte během cestování výjimečné chvíle na zajímavém místě a chcete je zachytit pro vzpomínku. Nejde jen o fotografii, která je dle mého až příliš dokonalá, můžete si vytvořit šálu s příběhem. K tomu stačí zachytit momentky 1,2 pláž+ 3,4, loďka
Šála zachycená in situ
Šála s ještěrkami
Quiltování hedvábí
Co je quilt? Volné quiltování se používá zejména při práci se třemi vrstvami látek – horní látka, výplň (různé druhy vatelínů) a spodní látka. Jedná se o tzv. sendvič, který se používá a známe jej hlavně z patchworku, ale nejen v něm. Prošívání provádíme buď ručně nebo na stroji, tím dojde ke zpevnění celého díla a zvýraznění použité techniky.
Něco z historie patchworku
První zprávy o patchworku, často ve spojení s aplikacemi, známe už ze starověkého Egypta. V Mongolsku byla objevena hrobka z 1. století př. n. l. která obsahovala prošívaný koberec. Do Evropy se dostávají quilty a patchwork asi v 11. století. Těmito technikami byly šity a zdobeny praporce, královské stany, nástěnné koberce, ubrusy, přehozy na postele, ale i košile a kabáty. Prošívání se postupně používalo na všechny typy oděvů, vrstvení látek sloužilo především k ochraně těla proti chladu.
Látky byly do té doby příliš drahé a vzácné, s rozvojem textilního průmyslu a rozšířením šicích strojů se situace změnila. Největší obliba quiltů a patchworku byla v Americe, a to při osídlování amerického západu. Angličané, Holanďané, Němci a také Amišové, kteří odešli z Francie, si znalost této techniky přivezli s sebou na nový kontinent, šili ze zbytků látek, (ale i z textilních pytlů na mouku, které bývaly barevně tištěné a podobných dostupných materiálů) Zhotovovaly se přehozy na postel, ubrusy a vše, co dělalo jejich domov v cizině útulnější. Na tvorbě nových quiltů se podílely celé rodiny a společné sešívání kousků látek a následné quiltování, tedy ruční sešívání tří vrstev materiálu, bylo společenskou událostí.
V l. polovině 20. století zájem o quilt a patchwork opadl, náhradou se staly strojové přikrývky a peřiny.
Po 2. světové válce se zájem o tuto textilní techniku znovu probouzí, novým impulzem byl v 80. letech 20. století vynález rotačního řezáku. Poskytuje možnost rychlého a přesného řezání téměř dokonalých dílů. O to více musíme obdivovat díla dávných amerických osadnic, které dokázaly vytvořit nádherné vzory pouze s použitím nůžek a jehly.
V současné době je patchwork oblíbený již v mnoha zemích světa. Nejvíce je rozšířen v USA, kde najdeme patchworkovou deku v každé domácnosti, je tam nejvíce klubů a vychází tam nejvíce publikací.
Z Japonska do Evropy přichází množství nových technik – žinylka, japonský skládaný patchwork, sashiko, a na mezinárodních výstavách udivují japonské quilty svou pečlivostí a smyslem pro detail.
V Evropě se šije patchwork hlavně ve Francii, Německu, Holandsku, Anglii, všude tam se konají mezinárodní výstavy s velkou návštěvní účastí a zájmem sdělovacích prostředků.
Nejprve využijeme hedvábí a namalujeme si motiv, následně si připravíme sendvičový materiál a produkt zpevníme a zvýrazníme quiltováním- ať v ruce nebo na stroji, někdy obě metody kombinuji.
Můžeme použít i rostlinný motiv, který quiltování tvarově jen zvýrazní.
Hedvábí zdobené razítky
Na hedvábí je fantastické jeho všestranné použití, tady vidíte šátky obarvené v batikovací barvě a bílé plochy jsou od razítek a spon, různých kolíků apod. Můžete vyzkoušet, co vás napadne.
Hedvábí zdobené solí
Krystalická sůl má tu schopnost absorbovat vlhkost a z velmi porézního hedvábí dokáže vytáhnout barvu z okolí do středu a tím vytváří mapy a krystaly. Musí se ovšem pracovat za vlhka.
Šití s hedvábím
Šít oděvy z čistého hedvábí je docela těžké, protože látka zkrátka nedrží, je stále v pohybu a musíte ji zpevnit, třeba hedvábným papírem apod. Samozřejmě je možné i pro výtvarníka najít řešení a mě zajímá hedvábí jako součást oděvů, kterým vnukne punc významnosti, obohatí je barevně i tvarově. Používám hedvábí na volány, lemy apod. Vesta s puntíky je však ušitá z kravatového hedvábí, které je pevnější a tím pádem se dobře šilo. Modré topy mají oba např. vsadky s malovaným hedvábím.
Hedvábí s výšivkou
Vyšívané hedvábí je samozřejmě luxusní produkt, obvykle vyšíváme rovněž hedvábnou nití a není to jednoduchý proces, už jsem uváděla, jak látka klouže. Můžeme na hedvábí našít i aplikace apod.
Techniky šibori
Šibori– shiboru, v japonštině muchlání nebo mačkání – tradiční technika zdobení textilu. Bílá místa na látce vznikají různými způsoby – skládáním, vrásněním, přehýbáním, stáčením, skládáním, svazováním a také šitím. Už jen z výčtu postupů je jasné, že kreativitě se meze nekladou, a to je na těchto technikách fantastické – nikdy totiž nevíte úplně přesně, jak vzory a barvy dopadnou barvy. Hedvábí je pro tuto techniku příhodné.
Malý krůček do historie:
Nejstarší záznamy o šibori pochází z Číny, tam však dnes tato tradice téměř neexistuje, další země, kde se šibori dnes vyskytuje, je Indie, Indonésie, Latinská Amerika a hlavně Japonsko.
Obecně asijská oblast byla pro vývoj této techniky určující, a to díky vzniku a výrobě hedvábí. Jeho vlastnosti jako jemnost a pevnost zároveň, nasákavost umožnují dosáhnout výsledku, jakého u jiných látek nelze dosáhnout.
Již od 7. století našeho letopočtu jsou známy první záznamy o šibori v Japonsku. Velký rozkvět technika zaznamenala v 16. a 18. století. Dnes se vyučuje na vysokých školách s výtvarným zaměřením, její tradice je stále živá a věnuje se jí mnoho tvůrců.
Technika šité batiky mokume
Mokume je jednou z japonských technik šibori, při níž se prošívají řady rovnoběžných stehů, po jejichž stažení a obarvení látky vzniká vzor podobný struktuře dřeva. Látku trpělivě prošijeme v zamýšleném ornamentu a nitě utáhneme, na konci vytvoříme uzlíky a látku obarvíme.
Technika twist
Při této technice namotáme hedvábí na hůl, přivážeme látku k ní a barvíme tentokrát štětcem po délce. Díky nasákavosti se barva vpije i do namotané látky a způsobí barevné efekty.