Nedávná výstava Jany Kánské v Ústavu makromolekulární chemie ČSAV ukázala v dostatečné šíři tvorbu této mladé výtvarnice (nar.1959), která získávala praxi zejména v Keramické huti Uměleckých řemesel ve Štěchovicích, ale originální podstatu své keramice dává sama svou zkušeností, technickou a osobní invencí.

Její tvorbu lze zhruba rozdělit na část keramiky užitkové a část dekorativní. K té první náleží její nádoby jednoduchých forem, jež vycházejí z klasických vzorů a důvtipně je obměňují. Zejména je třeba si povšimnout složitých povrchových úprav, které však jdou i do hloubky tvaru, neboť jsou dány různorodostí základního hliněného materiálu.

Závěsné keramické reliéfy vycházejí z autorčina zájmu o přírodní elementy, ale také o rudimentární dekor v podobě výrazných tvarů a linií. I v této tvůrčí oblasti se Jana Kánská projevuje jako znalkyně svého oboru ve výtvarném i technickém smyslu.

Zcela výjimečně se v naší současné tvorbě uplatňuje také jako portrétistka se značným psychologickým cítění. Zdá se, že tato tématika by si zasloužila další rozvádění v podobných projevech, jaké ukázala na své výstavě.

Keramička Jana Kánská je nesporný a netuctový talent, který se už nyní jeví ve velmi ojedinělé podobě. Další dráha mladé výtvarnice je závislá jistě na mnoha elementech, které jí umožní práci a poskytnou jí příležitost k rozvoji. Jak zkušenost ukazuje, je podstatně důležité pro každého umělce prostředí, ve kterém tvoří, a bez něho se nerozvine a nezřídka i odumírá.

Jaroslav Hlaváček