Hlavním námětem výstavy je navazování vztahů, překonávání rozdílů, rozporů a z toho vyplývajících nedorozumění. Snaží se ukázat, jak právě kulturní prolínání různých skupin může přispět k harmonii a vzájemnému vcítění a přiblížení v dalších oblastech. Kultura se už dávno neomezuje na pěstování kultu národních okruhů s představou jejich nezaměnitelného charakteru. Vzhledem k rychlému bourání nejrůznějších bariér, k němuž došlo v posledních letech, se jednotlivé oblasti více prostupují, aniž by se porušila jejich základní identita. Nyní je na nás, abychom využili konkrétních možností, které se naskýtají a nabízejí otevírání nových osobních vztahů, v nichž se pak odvíjí širší souvislosti.  

V Čechách a především v Praze se vzhledem k zeměpisné poloze a etnické situaci protínaly rozmanité kultury – především česká, německá a židovská.  Teprve v poslední době dochází k novému historickému zhodnocení těchto proudů, které se rozvíjely do 30. let 20. století, kdy došlo ze známých důvodů k jejich odumírání a nakonec téměř úplnému přerušení. Nechci se vracet příliš do minulosti, ale zdá se mi vhodné připomenout, že naše nejvýraznější umělecká skupina počátku století – slavná Osma – se skládala zcela přirozeně z českých a německých malířů. V Praze působili také významní německy píšící spisovatelé a básníci. Před druhou světovou válkou se stalo demokratické Československo domovem mnoha německých a rakouských pokrokových osobností. Po válce zase odešla do Spolkové republiky Německo a dalších zemí řada představitelů české a slovenské kultury.  

Teď máme více než po padesáti letech možnost vytvářet nové spojitosti. V rámci této výstavy využívá Nové sdružení pražských umělců partnerství měst Prahy a Norimberka, aby ve spolupráci s norimberských Kunsthausem připravilo v pražském Mánesu výstavu, které se zúčastňují hosté z Norimberka. Na základě zvoleného tématu byli vybráni čeští a němečtí umělci. Vzniká tak poměrně pestrý obraz dvou okruhů, který však má jednotící myšlenku.  

Někteří autoři vytvářeli díla přímo pro tento účel, u jiných jsem vybral starší práce.  Instalace je různorodá z hlediska zvolených výtvarných prostředků, principů tvorby a pohledů na skutečnost. Dělí se na několik generačních vrstev a názorových proudů.  

Jiří Machalický